LSD, silné psychedelikum, které mění vnímání reality, myšlení a emoce, se v poslední době stalo ostře sledovanou veličinou nejednoho výzkumu, a to i v České republice, přestože zatím jen v rámci přísně kontrolovaných studí (např. psychiatr Filip Tylš zkoumá využití psychedelik k léčbě úzkostí). Současný zájem o psychedelika tak navazuje na překvapivou kapitolu historie, kdy se LSD nepoužívalo jen k léčbě, ale i k vyvolání duševních poruch.
Jak LSD působí na organismus?
LSD ovlivňuje serotoninové receptory v mozku, což způsobí, že se vám barvy zdají výraznější, objekty se pohybují, objevují se různé vzory či vizuální efekty. Zároveň dochází k zesílení prožívání emocí, které mohou být příjemné, ale i velmi nepříjemné… Na LSD hloubáte, máte pocit propojení se světem, někdy ale můžete být zmatení nebo odtržení od svého já. Typické je zkreslené vnímání času, jenž plyne pomaleji nebo naopak zběsile utíká…
Účinek nastupuje zhruba do hodiny po požití a trvá cca 8 až 12 hodin, přičemž zážitek je nepředvídatelný a může přerůst v úzkost nebo paniku. A i to je důvod, proč případná léčba musí probíhat vždy pod dozorem lékaře.
Temná stránka halucinogenní drogy
Dnes vidí v LSD lékaři příležitost k léčbě různých psychických nemocí, v historii ji ale vědci vnímali přesně naopak – neměla pomáhat, ale vyvolávat šílenství. V 50. a 60. letech se psychiatři snažili pochopit vznik psychických onemocnění, a v kontextu s LSD je zajímala především schizofrenie. Všimli si totiž, že zážitky na této droze se v mnohém podobají psychóze: lidé ztrácejí kontakt s realitou, mají halucinace a bludy. Napadlo je proto odvážné řešení: Co zkusit pomocí LSD uměle vyvolat stav podobný schizofrenii a tím odhalit její příčinu?
A tak přišli na řadu zcela zdraví dobrovolníci, kterým byla tato látka podávána, aby mohli vědci stav podobný schizofrenii studovat.
Hledání chemického vzorce šílenství
Na základě těchto experimentů vznikla v roce 1954 tzv. serotoninová hypotéza – představa, že schizofrenie souvisí s nerovnováhou serotoninu v mozku. Jednou z klíčových osobností stojící za výzkumem byl americký psychiatr Solomon Snyder. Ten dokonce LSD vyzkoušel na sobě, načež popsal pocit ztráty vlastního „já“ a zpomalení času.
Později se ukázalo, že původní teorie nebyla přesná. Dnes víme, že LSD působí hlavně tak, že aktivuje serotoninové receptory, ne, že by serotonin vyčerpávala nebo naopak podporovala jeho tvorbu.
Experimenty na hraně etiky
Pod rouškou blahodárného výzkumu zacházel výzkum této látky daleko. Lékaři její pomocí vyvolávali u dobrovolníků psychózy a pozorovali, co se stane. Například psychiatr Leo Hollister podal LSD budoucímu spisovateli Kenu Keseyovi, jehož zkušenost inspirovala k napsání románu Vyhoďme ho z kola ven.
Část těchto výzkumů se navíc pravděpodobně propojila s tajným programem MK-Ultra, který okrajově zkoumal LSD jako možné „sérum pravdy“.
Od LSD k dopaminu
Když byl výzkum LSD zákonem zakázán, obrátil se Solomon Snyder k jiným látkám, například amfetaminům. Zjistil totiž, že psychóza může být vyvolána zvýšením dopaminu v mozku. A tak vznikla dopaminová hypotéza schizofrenie, která ovlivnila psychiatrii na desítky let.
Právě tehdy se prosadila myšlenka, že duševní poruchy jsou hlavně chemickým problémem mozku, který lze řešit pomocí léků.
Současný obrázek je barvitější, a také složitější
Dnes už víme, že realita je mnohem komplexnější. Neexistuje jednoduché vysvětlení typu „málo serotoninu rovná se deprese“. Schizofrenie souvisí s více látkami v mozku (např. dopaminem a glutamátem) a velkou roli hraje také prostředí a životní zkušenosti, jako jsou např. traumata z dětství.
Proč se k LSD věda znovu vrací?
Na nějakou dobu bylo LSD vnímáno pouze jako droga, současná medicína se k němu ale znovu obrací. Výzkum, včetně toho českého, ale funguje úplně jinak než dřív. Cílem není vyvolat psychózu, ale pomocí této látky léčit úzkosti, deprese a závislosti, a to v kontrolovaném terapeutickém prostředí s důrazem na bezpečnost a psychologickou podporu.
V České republice je léčba pomocí LSD nelegální, výzkum ale probíhá a je tak možné, že by mohla v horizontu let dostupná i u nás. Dnešní návrat k psychedelikům tak není návratem ke starým experimentům, ale snahou využít jejich potenciál opatrněji a chytřejším způsobem.
