Tento trend se začal šířit jako lavina poté, co tvůrce z prostředí manosféry Clavicular zpopularizoval pojem looksmaxxing – tedy snahu co nejvíce vylepšit svůj vzhled pomocí péče o pleť, estetických zákroků nebo praktik, jako je například „mewing“. (Je dobré dodat, že tento obsah je zaměřen především na mladé muže.) Brzy se z přípony „-maxxing“ stal internetový fenomén a tvůrci začali ukazovat, jak dovést téměř jakoukoli oblast života do extrému.
K podobným konceptům je však na místě přistupovat opatrně. Mnohé z těchto trendů na první pohled působí nevinně. Co může být špatného na tom jíst více vlákniny nebo si zlepšit kvalitu spánku? Jenže i dobře míněné myšlenky mohou být škodlivé, pokud je dotáhneme do krajnosti. Vedou k posedlosti, nezdravé fixaci a unifikaci lidského chování.
Tlak na výkon a wellness extrémy
Tento tlak na permanentní sebezdokonalování není v historii ničím novým. Před lety byla vrcholem éra takzvaných „girl boss“, kdy byla kultura neustálého výkonu na svém maximu a fungovat na hranici vyčerpání se považovalo za důvod k hrdosti. Mladí lidé s velkými ambicemi tehdy přijímali každou příležitost i novou zodpovědnost, aniž by se zastavili a zamysleli, zda jim ještě zbývá energie. Snaha maximalizovat svůj potenciál byla normou.
Ve světě wellness se zdravotní trendy neustále přelévají z jednoho extrému do druhého. Jednou je hitem syrový veganský jídelníček, vzápětí kraluje masová dieta. Z pizzy se odsává přebytečný tuk papírovým ubrouskem, aby se o pár let později doporučovalo přidávat máslo do kávy. Módním trendům podléhají dokonce i lidská těla – od extrémně štíhlé postavy po výrazně vypracované křivky.
Mediální prostor denně zaplavují studie varující před další „nebezpečnou“ potravinou, kterou by lidé měli okamžitě vyřadit z jídelníčku, aby se za pár let ukázalo, že většina těchto obav byla značně přehnaná. Sledovat tento kolotoč je zkrátka vyčerpávající.
Nový směr: Síla ubrání a redukce
Když se dnes na sociálních sítích objevují neustálé návody na „optimální spánek“ nebo „dokonalé trávení“, jde často jen o další přebalení stejných toxických vzorců, které se v různých generacích vracejí. Tyto koncepty míří na nejhlubší lidské obavy a nejistoty – na pocit, že člověk není dost dobrý takový, jaký je. Naznačují, že pokud lidé budou dostatečně optimalizovat jednotlivé oblasti života, dosáhnou dokonalosti. Pravda ale je, že honba za extrémy málokdy vede ke skutečné spokojenosti.
Jako protiváha k tomuto vyhoření vzniká nový přístup: „minusing“.
Nejde o další prchavý internetový trend, ale o racionální uvědomění, že vyčerpávat se ve jménu sebezdokonalování je neefektivní a zbytečné. Posedlé sledování zdravého životního stylu a pracovního výkonu může dospět do bodu, kdy snaha vytvořit dokonalou verzi sebe sama začne zdraví paradoxně poškozovat. Čím víc se člověk snaží optimalizovat každý aspekt bytí, tím hůř se může psychicky i fyzicky cítit.
Jak utlumit digitální hluk?
V záplavě nových trendů ohledně stravy, vzhledu i produktivity je užitečné zapojit sebereflexi a položit si několik zásadních otázek:
- Je možné přestat sledovat účty, které člověku nic nepřinášejí?
- Dá se trávit méně času bezmyšlenkovitým scrollováním?
- Jaké návyky skutečně pomáhají cítit se dobře – a které naopak škodí?
- Do čeho je smysluplné investovat energii a s kým ji sdílet?
- Které činnosti člověka dobíjejí a které ho vyčerpávají?
- Co všechno lze odmítnout pro vytvoření prostoru pro klid, spontánnost a nudu (která je často zdrojem kreativity)?
„Minusing“ je především o tom, znovu se propojit se svými skutečnými potřebami a všimnout si, co v životě prospívá a co lze bez výčitek odebrat. Může jít o toxické lidi, zbytečné závazky, zlozvyky nebo myšlenkové vzorce.
Když se život „pročistí“ podobně jako zahrada, vytvoří se prostor, ve kterém může růst něco nového.
Méně přehnaných tréninkových plánů může znamenat prostor pro nový koníček. Méně složitá večerní rutina péče o pleť zase otevře čas na knihu, která už měsíce leží na nočním stolku. V praxi to může znamenat omezení času na telefonu a návrat k offline kreativitě – psaní, šití nebo hraní na hudební nástroj. Skvělým nástrojem je také zavedení neděle bez sociálních sítí, která dává průchod procházkám, četbě nebo odpočinku bez pevného plánu.
Rovnováha namísto extrémů
Zdravý život neexistuje v extrémech. Internet dnes živí radikální polohy, protože právě ty přitahují pozornost, kliky a nekonečné scrollování. Ale skutečný život není černobílý. Aby mohl organismus i lidská psychika dlouhodobě fungovat, je nezbytná rovnováha.
Proto když z médií pronikají zprávy, že je nutné maximalizovat každý aspekt života, stojí za to na chvíli ztlumit hluk a zeptat se: Co je opravdu důležité? Co dává smysl? A co už je čas nechat odejít?
Podstata tohoto přístupu nespočívá v odmítání růstu nebo sebezdokonalování, ale v jejich zpřesnění. Je to návrat k jednoduchosti, která není prázdná, ale vědomá. Svět bude lidi pravděpodobně dál tlačit k tomu, aby byli rychlejší, lepší a výkonnější. O to důležitější je umět udělat krok zpět – vypnout telefon o hodinu dřív, zrušit stresující plán nebo si dovolit být chvíli neproduktivní bez výčitek. Život, který stojí za to žít, nevzniká z nekonečného tlaku na maximum, ale z prostoru, který vznikne, když se věci pustí.
