Terapeutická vlna se přes nás převaluje ze všech stran. Na pravidelné sezení chodí váš praktický lékař, kolegyně z práce i sousedský pár, do kterého byste to možná neřekli. Neměli byste na tenhle trend naskočit také? Není s vámi něco špatně, když vám „vypovídání se“ nepřijde užitečné? Nepotřebujete v takovém případě terapii o to víc?
Terapie… není pro každého
Hned na úvod je potřeba říct, že každý člověk je jiný, a tudíž neexistují platná pravidla pro všechny. Stejně tak je zásadní zmínit, že terapie je velmi funkční nástroj, který dokáže pomoci i tehdy, kdy je těžké vidět světlo na konci tunelu. Někdy vám pohled cizího člověka může ukázat nový směr, kterým byste se jinak nikdy nevydali.
Pokud nemáte žádnou diagnózu, neprošli jste si posttraumatickou stresovou poruchou a někde uvnitř sebe cítíte, že je terapie zbytečnost, nechoďte na ní – pokud jí nevěříte, moc vám nepomůže. Tím hlavním hybatelem řešení problémů jste totiž vy sami, a pokud vás terapeut stresuje a nedůvěřujete celému procesu, automaticky se vaše mysl zablokuje a nic do sebe nepustí.
Výběr terapeuta je klíčový
Nabídneme vám ale i pohled z druhé strany. Možná za sebou už pár sezení máte, a všechna vás zklamala. To ale neznamená, že někde nečeká ta správná osoba, která vás bude mít přečtené, nebude na vás uplatňovat okaté psychologické triky, a dokáže vám skutečně pomoci. Zatímco někomu vyhovuje bytost, co přikyvuje a jemně navádí, jiný potřebuje přímočařejší přístup. A naopak.
Sami sebe znáte nejlépe
A to nejlepší (a možná i nejtěžší) na závěr. Nejlépe se znáte vy sami. Třeba vám terapii dokáže plnohodnotně nahradit vypovídání se přátelům, psaní si deníku (což ale také není pro každého), pravidelná chůze nebo dechové cvičení… Najděte si to, co vám skutečně pomáhá – ať už to bude kafe s kamarádkou, zvedání činek nebo sezení s cizincem v křesle naproti.
